Splněný sen

21. června 2013 v 11:59 | Lucy ^^ |  Jednorázovky
Ahojte! Konečně jsem se odhodlala. Rozdělím se s vámi o mojí povídku. Už jsem své povídky co vám sem dám měla na svých i společných stránkách. Ale s tímto blogem to myslím opravdu vážně. No snad se vám bude líbit. :))

Konečně všechno hotové. Já tak nesnáším stěhovaní, ale co můžu nadělat. Mamina pracuje jako diplomatka, takže jsme cestovali po celém světě. Ale co se dozvěděla, že otec začal kvůli tomu pít, tak se rozhodla usadit. Našla si stálé místo na ministerstvu v Tokiu. Byly to dlouhé dva dny. Zítra mě a sestru čeká nová škola. Nebo spíš nová stálá škola. Teď už se jen umýt a jít spát. Zítra to bude zajímavé. Jak pro mě, tak i pro Maki.


,,Mizuki, stávej. Nebo chceš přijít hned první den pozdě?" volá na mě mamina. Jsem upřímně ráda že si vzala dovolenou, aby mohla mě a Maki odvést do školy. Chjo, jak já nenávidím stávání. Ale což musím. Navíc jsem hrozně zvědavá na tu úžasnou školu. Moje první zastávka se konala v koupelně. Musela jsem si něco vymyslet s vlasy. Další zastávka byla v šatně a pak už jsem mohla jít dolů na snídani. Už tam byli všichni a čekalo se jen na mě.
,,No to je dost že jdeš." spustí jako vždy Maki na uvítanou. Je jen o 3 roky starší a už si vyskakuje.
,,Kdy jedeme?"
,,Za 15 minut vyrážíme." odpoví mi mamina a dál popíjí svou ranní kávu. Já si vezmu jablko a vrátím se do pokoje pro tašku a vezmu si s sebou pro jistotu i "texták" člověk nikdy neví. Ještě jeden pohled do zrcadla a jdu.
,,Mizuki jedeme." volá na mě táta a já beru schody z pokoje po třech. Nejprve vysadíme tátu v práci. Pracuje jako soudce. Mamina nás pak vysadí před školou a popřeje nám hodně štěstí. Mě do té školy opravdu moc nechce. Já vím, mohla bych si zvyknout, když jsme se už tolikrát stěhovali. Ale já si prostě nezvykla. Jediný kdo mě chápe je můj SMS kamarád TR. Ani nevím, jak se jmenuje, ale chápe mě a to je důležité. Moc se těším, až se s ním setkám. S Maki jdeme směrem k ředitelně, abychom se dozvěděli, do které třídy nás zařadí. Zaklepeme na dveře a ozve se ,,Dále." vstoupíme a za stolem sedí žena ve středním věku.
,,Dobrý den." Pozdravíme se Maki sborově. Žena se na nás mile směje a pokyne nám ať si sedneme.
,,Vítám vás na Shunské střední. Tady máte vaše papíry, které bude potřebovat. Maki ty jdeš do 4.BE a Mizuki 1.AM. Nyní na vás čekají před vaši třídami vaši třídní učitelé tak prosím jděte." propustí nás.
,,Hodně štěstí." popřeje mi Maki a jde k sobě do třídy. Super, každá jsme úplně v jiném pavilonu. Zatímco prváci a druháci jsou v pavilonu A tak třeťáci a čtvrťáci v pavilonu B. No co, musím si pospíšit. Jak pospíchám, tak vrazím do jednoho kluka, co se loudá do schodů, tak jako já před chvílí.
,,Promiň." omluvím se a běžím do třídy. Ten kluk byl strašně pěkný, ale asi frajírek.
,,Promiňte, nemohla jsem najít třídu." omluvím se učitelce.
,,Nevadí. Moje jméno je Tsukurikata Akane."
,,Tetsuya Mizuki. Moc mě těší. Tady máte moje papíry."
,,Dobře, tak jdeme do třídy." řekne a otevře dveře do třídy.
,,Děti vedu vám novou spolužačku." řenkne na úvod a pak už se chopím slova já.
,,Jmenuji se Tetsuya Mizuki. Ráda vás poznávám a doufám, že spolu budeme vycházet. Mezi moje zájmy patří tanec, zpěv, hraní na kytaru a klavír. Můj sen je stát se mezinárodní zpěvačkou."
,,Dobře to stačí. Posaď se do druhé řady úplně dozadu. Tak teď uděláme docházku." učitel začne říkat různá jména a mě z nich jde hlava kolem a když dojde ke jménu Tadashi Ren, tak se otevřou dveře a do třídy vstoupí ten kluk, co jsem do něj vrazila.
,,Promiňte. Zaspal jsem." omluví se a jde na své místo, které je hned vedle mě. Učitel pokračuje, jako by se nic nedělo. Já poslouchám a snažím se zapamatovat jméno a obličej. Učitel skončí s docházkou a začne hodina angličtiny. Nuda. Nechápu, proč mě nutí chodit na tyhle předměty když já ovládám 7 jazyků a žádný mi nedělá problém. Ještě že jsem si vzala texták aspoň dopíši tu písničku, co jsem začala psát v autě po cestě do školy. Z kapsy vytáhnu mobil a sluchátka. Momentálně mi tam běží písničky od Big Bang, Alice nine, An- Cafe, Yui, Asuka Hinoi, Nozomi Sasaki. Prostě ty nejlepší skladby. Hodinu přežiju a písničku dopíšu. Mám absolutní sluch, což se mi při mé budoucí kariéře hodí. Zazvoní a všichni se okolo mě seběhnou. Různě se mě vyptávají a já jim odpovím na dotazy jako třeba: Jaké je tvé oblíbené dorama, jakou čteš mangu, kde jsi všude cestovala? Prostě jako pokaždé když jsem někam přišla. Ale už je toho ne mě opravdu moc. Jdu si raději do svojí skříňky pro uniformu a učebnice na další hodinu. Když se vrátím, tak na své lavici najdu pavouka. Fuuuuuj. To je děs. Jak já ty obludy s osmi nohami nesnáším. Začnu ječet na celou třídu a ten blbeček vedle mě se tomu směje a ještě mi řekne ,,Výšky máš dobrý. Jsi na dobré cestě." a odejde. Bídak jeden. Jeden hodný kluk pavouka sebere a vyhodí z okna a já se už můžu posadit do lavice. Vytáhnu mobil, abych si pustila další písničku a vidím tam blikat obálku. Že by zpráva od TR? Otevřu smsku a čtu: Ahoj TM :)) Jak se máš v nové škole? Doufám, že se Ti tam líbí a cítíš se v ní dobře. TR:*
Neváhám ani chvilku a už si píšeme. Píšeme si i přes hodinu japonštiny. Pak to ukončím, protože hodina hudební výchovy mě zajímá. Máme na ni starého učitele. Který praktikuje, že každý zazpívá na začátku hodiny písničku. Měly jsem zpívat před tabulí a tak jsem si zvolila svou oblíbenou písničku I wanna be your girlfriend od Asuki Hinoi. Učitel mě poslouchal se zájmem, stejně jako celá třída až na Tadashiho. Ten listoval nějakým sešitem, zabral se do toho tak, že si ani nevšiml že jsem skončila a šla si sednout. Když jsem přicházela blíž tak mi došlo co je to za sešit. Byl to můj texták. Vyrvala jsem mu ho z ruky, ale jak ho držel, tak se s ním vytrhla i jedna stránka. Na té byla písnička o TR. Po hodině jsem za ním šla. Ale on šel na ošetřovnu a já do třídy, kvůli tomu že jsme měli tělocvik a já si ho s sebou nevzala. Zazvonilo na hodinu a dveře třídy se otevřeli a v nich stál Ren.
,,Vrať mi prosím tu stránku." řekla jsem a mírně se usmála.
,,Ani mě nehne a nebo si jí vezmi." řekl a dal ruku tak vysoko, že jak jsem se natahovala, tak jsme od sebe byli jen pár centimetrů a on toho využil. Najednou mě jednou rukou objal kolem pasu a druhou mi položil zezadu na krk a políbil mě. Já se od něj odtrhla. Vzala mu stránku a utekla se slzami v očích.
Další den mě čekalo ve skříňce překvapení v podobě dalších pavouků a tak to šlo dál po celé dva měsíce. Já si zatím pod vším tím stresem natočila demo nahrávku a poslala jí na různé konkurzy. Brzo se mi ozvali z KKL a já se jim měla dojít "ukázat". Poté co mě viděli na živo a i na živo slyšeli, rozhodli se, že u nich mohu za rok debutovat, ale musím ten rok studovat hudbu v Americe. Poté co jsem se to dozvěděla tak jsem si domluvila schůzku s TR. Zjistila jsem, že chodí na stejnou školu jako já. Domluvila jsem se s ním o 3 hodině u mě ve třídě v pátek. Nemohla jsem se zítřka dočkat. Usnula jsem až dlouho v noci a ráno pak byla nevyspalá, ale pohánělo mě to, že už ho dnes spatřím. Mojí lásku, díky které jsem tohle všechno dokázala. Nadešla třetí hodina a já byla plná očekávání. Vlezla jsem do třídy a viděla tam pouze Rena. Sedla jsem si do lavice a napsala mu: Kde jsi? Už tady na Tebe čekám. TM :* A odeslala to. Renovi zazvonil mobil a mě to došlo. TR je zkratka Tadashi Ren. Poté co mi to došlo jsem vyběhla ze třídy na dívčí WC a doufala, že sem za mnou nepřijde. Ale spletla jsem se.
,,Nechoď jsem." křičela jsem a přetahovala se s ním o dveře. On neodpověděl a naši přetahovanou vyhrál. Já si sedla na zem a začala brečet. On si sedl a donutil mě si sednout do jeho klína. Pak mě obejmul a já se cítila v bezpečí.
,,Proč?" zeptala jsem se.
,,Nevím, možná proto, že ses mi líbila. Ale já chtěl být s TM. Tak jsem si tě chtěl zhnusit. Ale nešlo to." pak mě políbil a byl to ten nejkrásnější polibek na světě. Já dvě hodiny na to odletěla do Ameriky. Ale zůstali jsme se Renem v kontaktu. Za rok jsem se vrátila domů na Vánoce a procházela se parkem. Když jsem pak přišla ke škole tak jsem se šla podívat do mojí staré třídy. Byla pořád stejná. Otočila jsem a do někoho vrazila. Byl to Ren.
,,Vítej zpátky." řekl a políbil mě. Od té doby jsme byli pořád spolu. Mě se splnil sen stát se mezinárodní zpěvačkou a Ren se stal skvělým kytaristou, hraje v mé kapele. Jsme spolu a spolu také navždy zůstaneme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bai Bai | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 20:37 | Reagovat

pěkné,moc povedené ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama