Dívka dvou tváří 7

13. února 2014 v 20:07 | Lucy ^^ |  Dívka dvou tváří
Ahojte, chci se omluvit za svou neaktivitu. Mám teď složité období. Ale mám tu pro vás dárek k Valentýnu. Tím dárkem je 7.díl Dívky dvou tváří. Užijte si ho!! ;)) :3


,,Díky za zápas kluci." řeknu a usměji se na ně. Ale v tu se k nám řítí číslo 1 s ocásky 6 a 4.
,,Co si o sobě myslíš? Takhle se tu předvádět?"vyjede na mě a ocásky jen přikyvují.
,,Promiň, ale to byl normální zápas. Já každý zápas beru vážně. A nedělej tady scénu pro novináře." řeknu a chci jít pryč. Ona mě ale chytí za dres a chce se mnou praštit o zem. Kdybych nechodila na Judo a Aikido tak by se jí podařilo. Ale TK mi našel dobré učitele. Tak mám z obou bojových umění černé pásky. Číslo 1 skončí na zemi. Když se vzpamatuje, tak na mě vyrazí a to už cvakají novinářům fotoaparáty o 106!

Začnu se jejím chabím útokům vyhýbat. Sice už nejsem v gangu, ale jednou jsem přísahal na určitá pravidla tak je budu dodržovat. Ještě chvíli se uhýbám a začínám mít chuť zakročit, ale najednou někdo stojí předemnou a chytí číslu 1 ruku.
,,Nech ji na pokoji. Za svojí prohru si můžeš sama." je to Daisuke Ren, kdo se mne zastal.
,,Ne! A ty se do toho nepleť!" štěkne po něm. Ale to už se do toho vloží učitel. Vyřeší to tak, že je pošle do šatny a mě si vede do kanceláře. Fajn, první den a hned na koberečku. To opravdu slibně začíná nový život. Učitel si sedne do židle za stolem a mě pokyne do křesla.
,,Víš, že jsi proti sobě poštvala kapitánku školního týmu?"
,,Tušil jsem to. Číslo 1 mají esa týmu nebo kapitáni."
,,A co s tím hodláš dělat?!"
,,To se ještě rozhodnu. Promiňte, ale mám ještě vyučování. A poté trénink." Učitel mne odmávne a utíkám se převléct. V šatně už nikdo není, ale i přesto si nechám rukáv. Nebudu poté riskovat, že někdo uvidí tetování gangu. Zbytek dne je docela nudný, ale na tréninku mi dali zabrat. Číslo 1 mi dávala pěkné kapky, ale ustála jsem to. Po tréninku jsem šla za Carlou do parku. Už tam na mě čekala.
,,Jaký byl den?"
,,Nic moc. Ale trénink byl super. Sice mi dávali do těla, ale aspoň nevyjdu z kondice."
,,Tak to je fajn." Položím si věci na lavičku jako minule. Protáhneme se a jdeme na to. V půlce hry se zase sejde Ren se svou partou. Opět mě pozorují. Přijdu si jak pod mikroskopem, ale na druhou strau mi to dělá dobře. Ale ne už tu jsou i paparazzi. Budeme to muset ukončit.
,,Carlo balíme. Dokončíme hru doma." Carla kýven na souhlas. Vezmu si z lavičky věci a snažím se potlačit tím davem reportérů. Snažím se vyhýbat rozhovoru. Jenže když se koneně protlačím davem, tak za mnou jedna reportérka běží. Chytí mě za návlek a trošku ho stáhne. Okamžitě i ho začnu vytahovat výš. Nejspíš je se svým výkonem spokojená. Nic po mě nechce. Já s Carlou nastoupíme do auta a jedeme domů. Hru dohrajeme opět v můj prospěch. Po sprše jdu na večeři. Máme mexické menu. Ještě úkoly a spát.
,,Lucy přišla ti smlouva od Nadeshiko Japan. S maminkou jsme ji podepsali a ined poslali zpět. Od zítra máš prý individuální studijní plán. Snaž se, ať na tebe můžeme být hrdí." To je něco. Pospíšili si. Myslela jsem, že mi dají aspoň týden a oni ne. No co se dá dělat. Holt nebudu mít žádný voný čas. Dojedla jsem a šla dělat úkoly. Do postele jsem padla. Ihned jsem usnula. Probudila jsem se do krásného rána. Šla jsem na snídani. Rodiče už byli pryč a na stole leželi noviny. Jen jsem se na ně podívala a ihned věděla, že je zle. Byl na nich titulek: ,,Dívka dvou tváří! Kdo ví, co se skrývá pod slupkou Lucy Koizumi?" a pod ním fotka jak mi něco vyčuhuje zpod návleku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 15. února 2014 v 8:18 | Reagovat

já sem na tuhle povídku úúúplně zapoměla. díl se ti povel.:3 je super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama